My lidé jsme různí. A zatímco by někteří z nás nevytvořili manuálně nic, co by stálo za řeč, jsou tu naopak i ti, kteří pro nás vytvářejí třeba i nádherné a užitečné věci. Vezmou třeba i jenom docela banální kus kovu a my nestačíme žasnout, co z něj pod jejich rukama vznikne. I když to jsem vyjádřil poněkud nepřesně. Takové dokonalé kovové výrobky nevznikají pod jejich rukama, ale pod nástroji, které při práci používají. Protože kdyby neměli nástroje, které jsou ve výrobě potřeba, co by dokázali? Z kovu vlastně prakticky nic. Ten by jim vzdoroval a nedosáhlo by se ničeho, čeho se v dnešních továrnách a dílnách pracujících s kovem dosahuje.
Aby tedy ve výrobě všechno fungovalo, nesmí chybět nic z nepostradatelných strojů a nástrojů. Je potřeba vybavení pro řezání kovu, pro vrtání do něj, pro vytváření závitů a spoustu dalších činností, jejichž výsledkem jsou výrobky, které my lidé potřebujeme. A protože se bez toho nedá obejít, je logické, že si to zpracovatelé kovů pořizují, pokud už si to nepořídili dříve. Ale co dotyční při pořizování nástrojů pro svou činnost nejednou zjišťují? Že jsou to hodně drahé záležitosti, které někdy i výrazně převyšují jejich finanční možnosti. A tak by sice bylo potřeba si něco pořídit, ale zkrátka to nejde. A co teď s tím?
S tím se dá dělat jediné. Když nechce někdo podobný ukončit výrobu, musí najít nabídku vybavení, která ho dokáže uspokojit. Která bude nabízet levnou kvalitu. Kde se sežene to potřebné natolik výhodně, aby se to vyplatilo.
A taková možnost se nabízí. Když výrobce shání protahovací trn I-nastroje mu ho ochotně prodají i za cenu víc než lidovou, příznivou. Protože tady to jde. Tady se prodávají nástroje, které už jiné podniky nepotřebují a zbavují se jich. A to umožňuje prodávat tak, že se kdejaký výrobce bez problémů vybaví. A my můžeme využívat to, co tím pro nás vyrábí.